uvod uvod

Historie M152.0

Motorové vozy mají na území Československa velmi dlouhou a pestrou historii, která se začala psát už ve dvacátých letech minulého století. Na vedlejších tratích, na kterých se dovolená rychlost pohybovala kolem 25 km/h, jezdily většinou jen párkrát denně smíšené parní vlaky, které cestou navíc prováděly obsluhu nákladišť. Právě ve dvacátých letech však začala železniční dopravě růst velká konkurence v podobě automobilové dopravy. Pokud měly vedlejší tratě v tomto konkurenčním boji obstát, musela se železniční doprava zlevnit a zrychlit. A právě to měly zajistit motorové vozy.

Tím prvním u ČSD byl vůz M210.0, který vyrobila německá firma Deutschke Werke Kiel v roce 1925 a který byl nasazený na trati Zaječí – Čejč – Hodonín. Prvními motorovými vozy vyrobenými na našem území byly vozy M230.001 z Kopřivnice a vozy M220.1 ze Severočeské vozovky sídlící v České Lípě. Obě řady byly shodně vyrobeny v roce 1926. S dvouletým zpožděním pak Adamovské strojírny dokončily svůj vůz M221.001. Ve všech třech případech šlo však o velké a těžké vozy určené spíše na větší tratě.

Malé a lehké motorové vozy objednalo Ministerstvo železnic v roce 1927. Od tří výrobců byly objednány tři typy velmi lehkých a jednoduchých motorových vozů, pro které se vžilo označení „kolejový autobus“.  Vozy M120.0 z Českomoravské Kolben – Daněk a M120.1 ze Škody připomínaly tehdejší autobusy i svým vzhledem. I když bylo následně objednáno také deset kusů M120.1, nejúspěšnější ze tří zkušebních prototypů byla řada M130.0 z kopřivnické Tatry, na kterou výrobce navázal vylepšenými řadami M120.2 a M120.3. 

Jeden z prvních kolejových autobusů vůz M120.001
Sbírka Vagonářské muzeum Studénka

Kromě těchto lehkých kolejových autobusů se ale v roce 1927 objevil u ČSD ještě jeden malý motorový vůz. Vagónka Studénka podala Ministerstvu železnic nevyžádanou nabídku na dvounápravový vůz M132.0 s elektrickým přenosem výkonu.  Ministerstvo železnic nabídku přijalo a Vagónka Studénka vyrobila svůj první motorový vůz, který byl zároveň prvním vozidlem s elektrickým přenosem výkonu u ČSD.

První motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu M132.0
Sbírka Vagonářské muzeum Studénka

Doprava na vedlejších tratích byla díky lehkým motorovým vozům levnější, rychlejší a čistší. Na tratích s motorovým provozem se pak často výrazně zvýšila frekvence vlaků a počet přepravených cestujících. Není tak divu, že do konce dvacátých a během let třicátých běžel vývoj dalších vozů na plné obrátky. Nejproduktivnější byla v tomto ohledu Tatra Kopřivnice, vozy ale sjížděly z výrobních linek i ve Vagónce Studénka a ve Škodě Plzeň. Hledání nejvhodnějšího přenosu výkonu a nejlepšího konceptu přineslo na československé koleje více než 45 různých řad motorových vozů.

Motorový vůz M120.466, foto Ing. Jindřich Bek
Pohlednice nakladatelství Pressfoto Praha, sbírka Hynek Posselt

Rychlý vývoj však přerušila druhá světová válka, která navíc odstavila spoustu motorových vozů pro nedostatek paliva. Několik let odstavené vozy se však po válce velmi těžko vracely do provozu. Velké množství vozidel bylo navíc zabaveno nebo nuceně odprodáno do Německa či Maďarska, odkud se vozidla buď nevrátila vůbec nebo se vrátila v žalostném stavu.  A právě potřeba sjednotit a obnovit vozový park vedla k objednávce motorových vozů. Tatra Kopřivnice, která tuto objednávku dostala, oprášila rozpracovaný vůz M141.0, který si v roce 1941 objednaly Slovenské železnice a jehož vývoj nebyl nikdy dokončen. Na základě rozpracované řady M141.0 vznikla v roce 1948 řada M131.1 známá jako „Hurvínek“.

Motorový vůz M131.1225 v roce 1965
Sbírka Hynek Posselt

549 vyrobených „Hurvínků“ naprosto ovládlo československé lokálky a stalo se nedílnou součástí československé železnice. Svým konceptem se však velmi podobaly předválečným vozům a ještě během jejich výroby začala Vagónka Tatra Studénka pracovat na vývoji nového motorového vozu. Výsledkem vývoje byla řada M230.5 jejíž prototypy byly vyrobeny v roce 1959. Pod označením M240.0 pak bylo v letech 1963 a 1964 vyrobeno 120 kusů vozů, které si vysloužili přezdívku „Singrovka“. Jednalo se sice o velmi pohodlné vozy, technicky však příliš povedené nebyly. Už v osmdesátých letech byly dokonce první vozy rušeny z důvodu silné koroze. 

Prototyp motorového vozu M230.0001
Sbírka Vagonářské muzeum Studénka

Výzkumný ústav kolejových vozidel tedy v roce 1968 vypracoval studii, ve které navrhoval vyvinout větší čtyřnápravový motorový vůz pro osobní vlaky na hlavních tratích a delších ramenech a malý lehký dvounápravový vůz pro dopravu na vedlejších tratích do vzdálenosti 30 km. Tím větším vozem byl vůz M474.0 (později M475.0) přezdívaný „Chrochtadlo“, lehkým motorovým vozem byl vůz M151.0 (později M152.0). Pro ten bylo navrženo použít trakční ústrojí složené z motoru LIAZ ML 634 a převodovky Praga 2M70. Aby bylo soustrojí řádně vyzkoušeno v železničním provozu, bylo zavázáno do dvou „Hurvínků“, které byly přeznačeny na řadu M131.3 a na skříni označeny širokým stříbrným pruhem. Oba vozy sloužily v depu Suchdol nad Ondrou, a protože se ústrojí osvědčilo, nic nebránilo použití v nových vozech. Spousta času věnoval VÚKV také vývoji jednonápravových podvozků, které byly úplnou novinkou. Aby bylo možné najít nejvhodnější variantu, byly zkušební vzorky podvozků zavázány pod vyřezaný vůz Be, který na podvozcích absolvoval několik zkoušek. Nic už potom nebránilo tomu, aby byly v roce 1973 vyrobeny dva prototypy vozů M151.0001 a M151.0002.

Prototyp motorového vozu M474.0001

Sbírka Vagonářské muzeum ve Studénce

Prototyp motorového vozu M151.0001

Sbírka Hynek Posselt

Výzkumný ústav kolejových vozidel tedy v roce 1968 vypracoval studii, ve které navrhoval vyvinout větší čtyřnápravový motorový vůz pro osobní vlaky na hlavních tratích a delších ramenech a malý lehký dvounápravový vůz pro dopravu na vedlejších tratích do vzdálenosti 30 km. Tím větším vozem byl vůz M474.0 (později M475.0) přezdívaný „Chrochtadlo“, lehkým motorovým vozem byl vůz M151.0 (později M152.0). Pro ten bylo navrženo použít trakční ústrojí složené z motoru LIAZ ML 634 a převodovky Praga 2M70. Aby bylo soustrojí řádně vyzkoušeno v železničním provozu, bylo zavázáno do dvou „Hurvínků“, které byly přeznačeny na řadu M131.3 a na skříni označeny širokým stříbrným pruhem. Oba vozy sloužily v depu Suchdol nad Ondrou, a protože se ústrojí osvědčilo, nic nebránilo použití v nových vozech. Spousta času věnoval VÚKV také vývoji jednonápravových podvozků, které byly úplnou novinkou. Aby bylo možné najít nejvhodnější variantu, byly zkušební vzorky podvozků zavázány pod vyřezaný vůz Be, který na podvozcích absolvoval několik zkoušek. Nic už potom nebránilo tomu, aby byly v roce 1973 vyrobeny dva prototypy vozů M151.0001 a M151.0002.

Prototyp motorového vozu M474.0001
Sbírka Vagonářské muzeum ve Studénce

Prototyp motorového vozu M151.0001
Sbírka Hynek Posselt

I když na první pohled nejvíc upoutá absence krytu čela (chcete-li pluhu), rozdílů na prototypech oproti sériovým strojům bylo více. Houkačky nebyly umístěny dole pod stanovištěm ale za mřížkami vedle reflektoru, který byl menší s jednou dvouvláknovou žárovkou. Vstupní dveře byly taktéž jiného provedení. Protože se do výroby prototypů nepodařilo zajistit výrobu monoblokových kol, dostaly prototypy kola obručová. Oddíl pro cestující byl otevřený bez přepážek. Lavice pro cestující byly i v prostoru proti toaletě v místě, kde mají sériové vozy sklopné sedačky a prostor na kočárky. Stanoviště strojvedoucího mělo stěnu jen za sedačkou strojvedoucího. Vozy byly vybaveny brzdičem ŠKODA N/O, motorovou brzdou, retardérem a kontrolou bdělosti strojvedoucího KBS-1. Kvůli překročení předpokládané hmotnosti byly oba prototypy přeznačeny na řadu M152.0.  Zatímco první vyrobený vůz absolvoval náročné zkoušky na zkušebním okruhu a lokálkách na Šumavě, druhý vůz byl nasazen ve zkušebním provozu v depu Suchdol nad Odrou. Po zkouškách sice M152.0001 na krátkou chvíli do osobního provozu zasáhl, už v roce 1978 byl ale rekonstruován na Fotogrametrický stroj FS-2. Když byl v roce 1988 rekonstruován vůz 810.272 na Fotogrametrický stroj FS-3, sloužil FS-2 ještě nějakou dobu jako záložní. Později pak byl upraven na obytný vůz MD1-1 pro obsluhu měřící drezíny MD1. 

Obytný vůz MD1-1
Foto Hynek Posselt

Druhý prototyp byl v roce 1984 sjednocen se sériovými vozy a svou službu v pravidelné dopravě dosloužil v depu Valašské Meziříčí. Na přelomu let 2012 / 2013 prošel v DPOV Veselí nad Moravou opravou, při které dostal novou historickou podobu. V té pak ještě chvíli sloužil v pravidelné dopravě, v roce 2015 byl ale převeden mezi historická vozidla DHV Lužná u Rakovníka.

Motorový vůz M152.0002 v Lužné u Rakovníka
Foto Hynek Posselt

Sériová výroba vozů M152.0 odstartovala v roce 1975. O nová vozidla ze Studénky okamžitě projevilo zájem i Polsko a Maďarsko, kde byla situace na vedlejších tratích ještě mnohem horší, než v Československu. V Maďarsku často zajišťovaly dopravu ještě předválečné vozy Ganz, v Polsku nebyly malé motorové vozy prakticky vůbec a na vedlejších tratích tahaly jeden vagón velké motorové a často i parní lokomotivy. Do Maďarska nakonec Vagónka Studénka dodala 207 motorových a více než 300 přípojných vozů. Dodávky vozů do Polska se však nekonaly, na rozdíl od Maďarska nedokázalo Polsko najít na nákup finanční prostředky. Pro ČSD bylo do roku 1978 vyrobeno 349 vozů a zdálo se, že tím bude výroba ukončena. Nepodařilo se však zajistit výrobu řady M475.0 a od roku 1981 do roku 1984 tak bylo vyrobeno dalších 329 motorových vozů na normální rozchod a dva vozy širokorozchodné. Celkem tedy byly od roku 1973 do roku 1984 vyrobeny dva vozy prototypové, dva vozy širokorozchodné a 676 vozů sériových. V roce 1988 dostala řada M152.0 nové označení 810.

Čerstvě vyrobený vůz M152.0064
Sbírka Hynek Posselt

Vůz M152.0538 v depu Česká Třebová
Foto Jiří Adolf, sbírka Hynek Posselt

Motorový vůz 810.363 v Kladně-Dubí
Foto Martin Nový, sbírka Hynek Posselt

Motorový vůz 810.331 v České Lípě
Sbírka Hynek Posselt

Motorový vůz 810.627 v ŽOS Šumperk
Sbírka Hynek Posselt

Vozidla určená především na vedlejší tratě a krátké vzdálenosti však začala být díky svému velmi úspornému provozu často nasazována i na naprosto nevhodné výkony. Nahrazovala často klasické soupravy s lokomotivou nebo soupravy s velkými motorovými vozy. Dostala se tak například na velmi dlouhá ramena nebo do absurdních souprav složených z několika motorových a několika přívěsných vozů. To jen přispívalo k jejich všeobecné neoblíbenosti mezi cestujícími. Zároveň se ale jednalo o nenahraditelné vozidlo vedlejších tratí a provozovatelé se tak začaly snažit tyto již morálně zastaralé vozy omladit. Již od roku 2001 probíhaly na Slovensku rekonstrukce na řadu 812, která nabídla nový interiér a trakční ústrojí. Rekonstrukce na Slovensku pokračovaly dvoudílnou jednotkou 813. Slovenské ZSSK tak drtivou většinu vozů 810 rekonstruovaly, některé odprodali a nyní již u ZSSK není v pravidelném provozu žádný vůz 810. V Česku byl postup rekonstrukcí poněkud vlažnější. Po zkušební rekonstrukci na řadu 811 a řadu 812 vznikla z mnoha vozů 810 dvoudílná nebo třídílná jednotka 814, respektive 814.2. Zbylé 810 pak procházely různými omlazovacími úpravami – stahovací okna, nové interiéry, nové motory apod. Do Moravskoslezského kraje vzniklo i několik vozů nové řady 811 s klimatizací. Společnost GWTR pak několik svých vozů rekonstruovalo na řadu 816. Prakticky všechny vozy řady 810, které lze dnes potkat v pravidelném provozu tak již prošly menšími nebo většími úpravami, díky kterým se výrazně zvýšilo pohodlí, ale neutrpěla jednoduchost a provozní nenáročnost vozidla.

Protože odřeknutá řada M475.0 měla sloužit i jako základ pro montážní vůz trakčního vedení, bylo třeba hledat náhradu i za něj. Vznikla proto řada M153.0 vycházející z vozů M152.0. Od roku 1981 do roku 1992 bylo vyrobeno 111 kusů normálněrozchodných vozů pro ČSD, tři vozy širokorozchodné a jeden vůz pro TKD Tušimice. Při přechodu na nový systém označování vozidel dostala řada M153.0 označení 892. Později se vozidla pro údržbu trakční vedení zařadila mezi speciální vozidla a byla označena jako MVTV 2, na Slovensku MVTV 02 a širokorozchodné MVTV 03. I tyto vozy dnes procházejí rekonstrukcemi. U Správy železnic jsou dnes, kromě klasických MVTV 2, v provozu také řady MVTV 2.1, 2.2 a 2.3.

Motorový vůz M153.0100
Sbírka Hynek Posselt

Motorový vůz M153.0095 v Pardubicích
Foto J. Kulhánek Sbírka Hynek Posselt

Motorový vůz 892.109
Sbírka Hynek Posselt

Partneři akce